Pokud prší a zároveň svítí Slunce, můžeme na obloze pozorovat duhu. Jedná se o sluneční paprsky rozložené vodou do jednotlivých barev. Podobně si ji můžeme vytvořit poměrně jednoduše například ve sklenici s vodou. Již od pradávna se k ní váže mnoho pověstí. Tou asi nejznámější je ta, že se na jejím konci nachází poklad, nejčastěji v podobě hrnce zlata. Ovšem, ačkoliv se spousta lidí snažila, konec duhy nikdy nenašla. A to má svůj dobrý důvod.
Ačkoliv ze země se nám může zdát, že duha má tvar luku, není to pravda. Pokud ji chceme spatřit skutečně celou, museli bychom se nacházet v letadle vysoko nad zemí. Jen tehdy ji skutečně můžeme vidět celou.
Pak zjistíme, že má ve skutečnosti tvar kruhu. Proto nemá nikde konec, ani začátek. A dává to i smysl, koneckonců i dešťové kapky jsou kulaté, a právě s jejich pomocí jsou sluneční paprsky rozloženy na jednotlivé barvy spektra. To je také důvod, proč nemá příliš smyslu snažit se konec duhy najít, ať už věříme, že tam poklad je, či nám jde jen o ten pocit.
To samé samozřejmě platí i o dvojitých duhách, které se také občas objevují. Ty jsou mnohem vzácnější a můžeme si všimnout, že barvy jsou na nich oproti té první v obráceném pořadí. Důvodem je, že jsou rozkládány stejné paprsky kolem jednoho bodu.
Z těchto důvodů je smutnou pravdou, že jen málokomu se poštěstí vidět skutečně plnou duhu. Zdaleka největší šanci mají piloti, ale i pro ně je to skutečně vzácná událost. Běžný člověk prakticky nemá šanci, pokud někam nepoletí za ideálních podmínek. A to je škoda, neboť tím přicházíme o možnost ji pozorovat v plné kráse.
Avšak ať už jsme v letadle či na zemi, rozhodně se jedná o něco, co bychom si neměli nechat ujít. Je to jeden z divů přírody, který máme to štěstí pozorovat. Byla by tedy škoda takovou příležitost promarnit. Zvláště když každá je svým způsobem jedinečná.
