V naší společnosti máme tendenci podceňovat práci rukama. Tedy manuální práci, při níž se namísto hlavy využívá spíše fyzická síla. Už dlouho máme podobnou fyzickou práci za podřadnější nebo i vysloveně podřadnou. A chcete-li důkaz, rád vám ho poskytnu. Jenom se třeba podívejte na to, kolik lidí u nás automaticky chce, aby jejich děti studovaly, aby to dotáhly ve vzdělání co možná nejvýš a díky tomu získaly kvalifikaci, která by jim měla zajistit teplé místečko někde v kanceláři. A děje se tak navzdory tomu, že už se po dlouhá léta ví, jak těžko pak takoví absolventi shánějí práci, jak často se musí rekvalifikovat, zatímco kdyby se někdo takový vyučil a šel dělat rukama, měl by jistou práci se skvělými příjmy.
Prostě si u nás manuální práce moc nevážíme. A kdy názor změníme? Často teprve tehdy, když se třeba máme stěhovat. V takové chvíli totiž stojíme uprostřed domácnosti plné věcí, které by se měly odnést a odvézt na novou adresu, a nevíme si s tím rady. Protože je spousta zdejšího vybavení náramně těžká a s kdečím nedokážeme ani pohnout.
Až v takové chvíli nám dojde, jak jsou důležití třeba takoví fyzickou prací se živící stěhováci. Ti, kdo prostě přijedou se svým vybavením a svými svaly a odstěhují nás tam, kam to potřebujeme.
Ono totiž není ani nějaké stěhování hračkou. A kdyby neměla na takové stěhování bytů Praha své profesionály, byla by tu spousta lidí ztracených. Kdo ví, kolik jenom lidí by se nezvládlo odstěhovat ze starého bytu do nového, kdo ví, jak by dopadla třeba i celá řada kanceláří a firem.
Ale i naše hlavní město své stěhováky má. A to je dobře. Protože kdyby tu tito nebyli, mohla by se sice Praha pyšnit nejedním honosně znějícím úřadem a třeba tím, kolik známých škol a institucí tu je, ale co by to bylo platné? Ani úředník s tím největším razítkem by našincům odstěhování se nezajistil.
