Někdy je technika složitá


Technika může být pro někoho opravdu hodně složitá, ale pro někoho zase úplně jednoduchá. Tohle jsou témata, která můžou bavit opravdu všechny lidi, ovšem ale také za podmínek, když technika je nějakému člověku opravdu hodně blízká. Abych se přiznala, tak já techniku mám docela ráda, a to hlavně z toho důvodu, že technika mi přijde opravdu v něčem zajímavá a také pestrá. Protože vlastně technika není úplný stereotyp. Kolikrát si říkám, že bych opravdu nedokázala žít ve stereotypu anebo dělat něco, co bych musela každý den opakovat. Třeba jako například markovat zboží na pokladně anebo skládat zboží.

Technika není pro každého.

Potom by mě spíše bavilo dělat policajtku anebo hasičku anebo třeba v záchranné službě, kde je prostě každý den něco úplně nového. A tohle je něco podobného, co se týká také techniky, protože pokud jste technik anebo vědec a stále něco vymýšlíte nebo vyrábíte, tak vlastně to je každý den úplně něco jiného. Mě by dělat techničku opravdu hodně bavilo. Jednou jsem kdysi pracovala v zoologické zahradě na technickém oddělení a musím uznat, že technické oddělení pro mě byla opravdu jasná volba a úplně se ke mně hodila. Všechno jsem chápala hned ze začátku a nemusel mi to nikdo ani trochu vysvětlovat.

Technika není pro všechny.

Někdy jsou prostě takoví lidé, kdy se učí velice rychle a pokud na to mají talent, tak je to také velice rychle baví a také se to velice rychle naučí. A já jsem toho živým důkazem. Baví mě technika, a proto také pracuji v takových technických odvětvích, které mě baví a které mi také něco dají. Pokud i vy máte rádi techniku, tak určitě máte doma také nějaké knihy o technice. Já mám doma knihy o technice také, a to hlavně o fyzice a nebo také o vědě, protože i tyto přidružené obory mě velice zajímají. Technika tady s námi byla a je a stále se bude zdokonalovat. Já se vždycky snažím úplně u všeho. 

Zkuste si zahrát se zavázanýma očima


Šněrování poslepu je jednou z her, ve které si mohou už i děti vyzkoušet, jaké to je, když nic nevidí. K této hře je potřeba připravit plátěné šátky, kterými si hráči zavážou oči. Rozdělí se dvou skupin, usadí se a všichni si vyzují pravou botu. Hraje se stou největší, aby do ní lehce vklouzli všichni soutěžící. Na povel první z nich ji zašněruje a zaváže na mašli.  Poté šátek sundá, rychle botku rozešněruje a obuje dalšímu spoluhráči. Ten pokračuje stejným stylem šněrovat.  Tato hra je nejen o postřehu, ale i o rychlosti. Protože vítězí ti nejhbitější. Slepecká nápověda je dalším tréninkem, jak si poradit se zavázanýma očima najít ukrytou věc.

Herní nápověda

Tato hra se hraje ve dvojicích. Kdy jeden si dá šátek na oči a druhý mu napovídá, kde se předmět nachází. Má sice oči odkryté, ale nesmí se ze svého stanoviště pohnout. A radit je dovolenou slovní nápovědou, která nesmí použít přímé označení, kde věc leží. Jenom je možné navigovat výrazy nalevo, napravo níž, výš, trochu si popojdi či musíš se předklonit. V této hře si všichni uvědomí, jak složitě se slepí lidé orientují. A jak vítají každou pomoc. Kde je tvůj soused je hra, kterou je možné provozovat jak v klubovně, tak venku na hřišti. Děti se rozdělí do dvou družstev a ti z prvního se postaví do kruhu.

Zahrát si se šátkem na očích je možné i v zahradě

Soupeři z druhého družstva jim šátkem zavážou oči a rozestaví se mezi ně. A na povel začnou zpívat, vyprávět příběh či recitovat báseň způsobem, aby svého souseda co nejvíce zmátli. Protože jeho úkolem je na druhý povel najít svého souseda po zvuku a barvy hlasu. Kladný bod je za každého odhaleného protihráče. Po dohodnuté době se družstva vymění. A hledat se zavázanýma očima začne družstvo druhé. Vítězem se opět stává to, kterému se podaří uhrát více bodů. Ke hře Slepý žebrák je potřeba připravit kromě šátků i hromádku platných mincí. Kterými jsme v současné době zvyklí platit. Opět dojde k zavázání očí a úkolem je poslepu všechny mince roztřídit. Trestné body si připisují za každý nezdařený odhad. Vyhrávají ti, kterým se to podaří nejen s nejmenším počtem omylů, ale navíc se počítá i čas.