Informační technologie a informační technika je něco, čemu absolutně asi vůbec neporozumím. Vůbec to nechápu, jak tohle může fungovat anebo nerozumím tomu, jak třeba někdo může být opravdu kvalitní počítačový technik. Samozřejmě, že když je někdo počítačový technik, tak to znamená, že se vlastně vyznat v počítači a také v informační technice a v informační technologii. Mě samotnou vždycky zaráží fakt, že vlastně, když člověk si pořídí nějaký počítač a vůbec s tím neumí zacházet, tak je to potom opravdu veliká smůla. Měla jsem také počítač, měl to být herní počítač a potom nakonec jsem zjistila, že tomu vůbec nerozumím.
Byl to docela opravdu složitý a náročný počítač. Naštěstí mám ale syna, kterému je sedm let a můj sedmiletý syn se opravdu dobře vyzná v počítačích. Já se tomu nedivím, protože dnešní generace je taková, kdy se vlastně člověk opravdu krásně vyzná v počítačích, a to už i v mladém věku. Vlastně v malém věku. Můj syn už v pěti letech začal hrát takové hry. Samozřejmě, že ze začátku mě to moc vadilo, protože jsem nechtěla, aby moje dítě bylo závislé na počítači, ale dozvěděla jsem se, že když tam syn tráví jenom dvě tři hodiny denně a hraje tam různé, inteligentní a vzdělávací počítačové hry, tak mi to vlastně nevadí.
Vlastně když to hraje jenom takhle jenom málo a chodí ještě na hřiště, tak to znamená, že vlastně na tom počítači a na počítačových hrách nebude vůbec závislý. A když jsem se dozvěděla, že i on mě dokáže pomoct s počítačem a rozumí informační technice a informační technologie, že to vlastně skvělé, moc se mi to líbilo. Byla jsem z toho opravdu hodně nadšená a potěšená. Že mám alespoň chytrého syna, který se vyzná v technice v informační technologii. Nemohla jsem tomu ani uvěřit. A když potom syn přišel ze školy, že chce chodit do počítačového kurzu, tak jsem byla ráda a samozřejmě, že jsem mu ten počítačový kurz ráda zaplatila.
