Drtivá většina české společnosti, která volí nynější prezidenty a jemu podobné, tak vnímá studenty jako něco, co by snad ani nemělo existovat, nebo lépe, aby klidně existovali, aby ale drželi hubu a krok, přesně jak to dělali i oni za mlada – to jen aby se neřeklo, že je snad nynější generace nějaká lepší nebo co. A spousta z nich si myslí, že studenti jsou doslova dotováni svými rodiči, kteří neúnavně a bez přestání sypou do studentů peníze, jak je jen libo.
A nebudeme lhát, takový způsob vydržování bychom preferovali všichni, taková je holt realita. A někteří rodiče studentů si skutečně mohou dovolit dávat svým výrůstkům klidně i sedm tisíc měsíčně, pro někoho poklad, pro někoho stále málo. Ale přiznejme si, kolik je asi takových studentů, kteří za celou svou studentskou éru nemusejí vydělat ani halíř. No něco málo kolem pěti procent. Ten zbytek si holt musí vydělat buďto úplně na všechno anebo jim rodiče přispívají minimální částku – utáhnout domácnost, a ještě jednu domácnost se studentem není vůbec žádná hračka a ti, co to zažívají, jistě dají za pravdu, pokud řekneme, že bychom asi prostříleli zeď, kdyby se na studium vykašlali.
Studenti často nemohou být finančně nezávislí
Může to být jejich fyzický či psychický stav, může to být ale zkrátka jenom náročnost studia. Některé obory a předměty na školách jsou více méně vatou času a zdrojem kreditů, pro které se nemusí hnout ani brvou, ale některé profese zkrátka vyžadují odbornost, kterou do hlavy musíme nějakým způsobem dostat tak či onak a takové studium je nejhorší – doktoři, právníci, ba i prachsprostá filozofie je předmět, který udělá jen pár procent z oboru.
Lidé studovali před dlouhým časem
Samozřejmě, že studium není jenom o studiu, ale také o nějakém tom paření a alkoholovém opojení, ne všichni si však tento luxus mohou dovolit, a tak je jedinou jejich šancí na alespoň pěkný byt v centru pořádná brigáda a minimálně pokus o samostatnost.